|
Historie muzikálu Krvavý
román
Zajímavostí Ochotnického divadelního spolku Filigrán z Litomyšle je fakt,
že všichni jeho členové jsou opravdoví ochotníci. A ještě k tomu z různých
měst republiky. Takže hrají 4x - 6x do roka. Tohle si ale určitě nenechte
ujít. Jak si přečtete níže, děj nemá souvislost - kromě několika málo
postav či dějů, kterými nás provází postava vypravěče, trvale sedícího
na jevišti a hovořícího "staročeštinou" z přelomu století. Ale
zato je plný humoru. Vtipem to jen srší, píseň střídá píseň - vše
jsou ale pouze parodie na známé skladby - od klasiků až po častušky. Samozřejmě
s novými texty. Další zajímavostí představení je naturalismus. Když se
například žere "lidské" koleno, herci opravdu hltají rukama vepřové
kolínko. A to není jediný moment, kdy se uplatní. Možná proto, že hrají
tak málo, si to všichni užívají (a nic neodfláknou). Celé představení
hrají naplno - oni vlastně nehrají, ale vše prožívají.
Toto muzikálové představení (více se tam zpívá než hovoří) mělo svou
premiéru 8. 11. 1997 v Litomyšli. Fakt, že po čtyřech letech se stále s úspěchem
hraje, má stále své diváky a je vyprodáno, hovoří za vše. Ač nemá
logický děj nebo hlubokou myšlenku (kromě té, že humor je kořením života),
skvěle vás pobaví. Jemný nebo naopak drsný humor, nadsázka, parodie, naznačování
či vtipné komentáře a samozřejmě spousta krve, vražd a úmrtí. Ale taky
shledání, milování a (ne)čisté lásky - to je Krvavý román aneb mordýřská
katovna a peleš lotrovská .... dle libreta Josefa Váchala sepsal Jaroslav Horáček,
který ho také v nakladatelství Paseka vydal, nastudoval, zrežíroval a stále
ho uvádí. Přeji, aby se ještě dlouho hrál a těším se na případné další
hry v tomto duchu.
O čem je muzikál Krvavý
román
Po úvodním seznámení jsme vtaženi do děje, kdy se hajný Kalina svěřuje
se svými obavami z pytláků. Vrací se domů s právě ulovenou kachnou a zpívá
duet se svou dcerou Marií. Ta odchází za svým milým Třasoněm, který je
vzápětí zabit a ona padá do mdlob.
Vypravěč nás uvádí do Španělska, kde starý kníže Rudibanera odpočívá,
když tu za ním přichází jeho milenka Elzevíra, která si brousí zuby na
jeho majetek. Netuší, že oknem vlezl do místnosti Kurt, Rudibanerův nemaželský
syn. Kurt poznává v Elzevíře svou milenku a v návalu vzteku jí uřezává
všechny prsty, čímž probudí knížete Rudibaneru, který si myslí, že ho
Elzevíra chtěla zabít, neboť uvidí krev a nůž na zemi. Marně se snaží
Elzevíra vysvětlit, že vše je jinak.
Nyní vidíme, jak do sanatoria přivážejí spoutaného muže, kterého chce přijmout
sám velký doktor Řimsa. Ten pacienta vyslýchá, až ho z jeho odpovědí brní
hlava. A dozvídá se mnoho podrobností z jeho života. Ke knížeti
Rudibanerovi přichází páter Bruno, který zde nalézá Elzevíru celou od
krve. Právě probuzený kníže nepoznává svou milenku a obviňuje ji z
pokusu vraždy a káže ji vhodit do temnice. Páter Bruno ji tam i přes její
protesty odvádí. Protože pátera Bruna Elzevíra vilnou láskou očarovala,
prchá s ní do podzemí, kde ji také uzdravuje.
Náhle se znovu ocitáme v lese u hajného Kaliny, který nachází mrtvého Třasoně
a vedle něj Marii, dceru knížete Rudibanery, která však žila s Kalinou. V
tom přichází Volf, který Marii tajně miloval. Když vidí Kalinu nad bezvládnými
těly, běží domnělou vraždu oznámit komisaři, kterého potkává v lese.
Ten obžalovává Kalinu, který se brání a v zoufalství vytahuje nůž a bodá
komisaře. V té chvíli se odhaluje, že se jedná o syna a otce. Komisař však
není zraněn smrtelně a tak vstává a Kalina začíná vyprávět svůj
pohnutý příběh. Poslouchají všichni, i lesní skřítkové a další havěť.
Najednou jsme přítomni v pitevně, kde Kuba se svou ženou právě žerou
lidské koleno, když přichází páter Bruno a přináší Elzevíru. Oba se
na ni chtějí vrhnout a sežrat jí. Páter Bruno jim v tom zabrání, chce ji
prohlásit za svatou a na jejích zázracích si všichni namastí kapsu. Hloupý
lid, který mezitím přišel na polévku z mrtvol, objevuje Elzevíru (neboli
Agátku), modlí se a páteru Brunovi platí penězi na její památku. Všichni
odcházejí, Kubová usíná, Elzevíra se budí a snaží se komínem uniknout.
Po přestávce zjišťujeme, že kníže Rudibanera umírá. Maurské tanečnice
ho ovívají, když přijde páter Bruno a blouznícímu knížeti podvrhuje k
podpisu závěť ve svůj prospěch, vydávajíc se za Marii. Ten jí podepisuje
a následně umírá. Bruno i se závětí mizí. Mezitím na půdě patologického
ústavu hledá Kuba mrtvolu, když tam přichází uprchlý blázen z Řimsova
ústavu. Kuba si myslí, že mu ukradl jeho mrtvolu a tak se na něj vrhá, je
ale bláznem přemožen a utíká. Elzevíra, která právě komínem přilezla,
to vidí a omdlévá. Blázen jí křísí, a ta když vidí jeho mužnost, tak
ho svádí. Když jí dá svou košili, neb z pitevny utekla nahá, zamilují se
do sebe a spolu odcházejí.
K lodi Albatrus se v bezvětří přibližuje pirátská loď. K záchraně lodi
nepomáhá ani foukání otroků do plachet ani modlitby pátera Bruny, který
se na lodi též nalézá, chtíc se dostat k pokladu na pustém ostrově. Po
napití se námořnického grogu otroci zahazují okovy a ve svornosti s námořníky
jsou všichni plni radostného odhodlání. Nakonec se všichni dostávají na
ostrov, kde nalézají divoké lidi, zelené od mořské hladiny. Objevuje se
zde i Kubovka, kterou unesli piráti. Páter Bruno jim nabízí rum jako novou víru,
které věří všichni námořníci a oba divoši přijímají. Nakonec všichni
vyznávají víru tohoto božského moku.
Vypravěč nás přivádí do pařížského hampejzu, kde krásná Marie stává
se modelem Fragonardovým, který podle ní kreslí obraz na oltář. Přicházejí
staří dědkové, kteří si děvky kupují, ale brzy odcházejí, neboť přicházejí
mladí pařížští Apačové, kteří si kupují všechny děvky, aby je vzápětí
všechny povraždili. A tím končí Krvavý román.
Tento projekt uvedlo divadlo U Hasičů 24. 11. 2001 v divadle U Hasičů
v Praze.
Divadlo U Hasičů, představení 24. 11. 2001
Od 27. 11. 2001 jste již návštěvníkem této stránky
© IMAGE STUDIO, 2001
Webdesign: Michal Škvor