IMAGE STUDIO - galerie 6. ročníku Nekonvenčního Žižkovského podzimu 2002

1. akce: 17. září - Slavnostní zahájení festivalu
Raiffeisen stavební spořitelna, Koněvova 99

           Dnes začal první koncert 6. ročníku Nekonvenčního Žižkovského podzimu Jiřího Hoška 2002, který odstartoval v zasedacím sále Raiffeisen stavební spořitelny u Ohrady. Tato architektonicky velmi zajímavá budova byla postavena v roce 1997 a dotvořila tak majestátně prostor Ohrady. Její zaoblená skleněná fasáda ve dne svítí odrazem slunce, v noci pak zase světlem ze svého atria, ukončujícího jednotlivá patra.

           Na úvod dnešního setkání ke slavnostnímu zahájení festivalu promluvil předseda představenstva Mgr. Kurt Matouschek, který všechny přítomné přivítal a seznámil je s formou podpory kulturních akcí bankovními domy. Po něm promluvil novinář Jan Petránek, který krátce pohovořil o historii Žižkova před sto lety a nyní. Jelikož nemohl zástupce starosty Tomáš Mikeska přijít osobně, přivítal návštěvníky alespoň z videozáznamu. Pak bylo osloveno naše duchovno: kazatel Miloš Szabó pohovořil o kultuře a víře, aby nakonec nabídl festivalu další neznámé prostory pro budoucí koncerty. Nakonec Jiří Hošek pozval všechny přítomné na malé občerstvení do atria budovy a přípitkem zahájil letošní ročník festivalu.

           Po něm zahrála Pavla Jahodová na harfu známou skladbu "Vltava", která měla v kontextu letošních povodní další významy. Tím, že hrála o patro výše než byli hosté, stal se z volně plynoucí Vltavy vodopád tónů, které padaly v překrásné spršce tónů do duše všech přítomných. Že toto netradiční umístění bylo vynikající volbou dokázal mohutný potlesk, který stoupal vzhůru jako vodní mlha. Byl to jistě i další příjemný okamžik pro Pavlu Jahodovou, kterou čeká v lednu 2003 ten nejkrásnější okamžik - narození potomka. Tímto se k přání všeho nejlepšího - hlavně zdraví všem - připojují organizátoři festivalu.

foto: Michal Škvor

2. akce: 22. září - Amadeus v Arcotelu
Arcotel Teatrino - divadelní sál, Bořivojova 53

           Dnešní koncert byl věnovám W. A. Mozartovi v podání souboru Virtuosi Pragenses Chamber Orchestra. Na úvod seznámil Jiří Hošek všechny přítomné s programem koncertu i s bohatou historií tohoto objektu. Po něm diváky také krátce přivítala jménem starosty i svým Milena Kozumplíková.

           Secesní Národní dům na Žižkově byl postaven v roce 1910 a v jeho velkém sále se konaly plesy, taneční kurzy i divadelní představení. Celých 81 let sloužil svému účelu, aby se po celkové rekonstrukci v minulém století stal znovu hotelem - nyní s názvem Arcotel Teatrino. Velký sál dál slouží svému účelu - je v něm bar i restaurace pro hosty hotelu, ale pořádají se tu i kulturní akce.

           Nyní se v tomto sále konal koncert Nekonvenčního Žižkovského podzimu. Zazněly skladby Symfonie č. 1 Es dur KV 16, Divertimento D dur KV 136 a dvě árie z opery Kouzelná flétna v přednesu Hany Jonášové. Po přestávce zahrál Jiří Hošek Koncert pro violoncello a orchestr D dur op. 101. Poté uvedl hudební kuriozitu: Hudební žert "Vesničtí muzikanti" (KV 522) - skladbu W. A. Mozarta, kterou úmyslně napsal s mnoha disharmoniemi a chybami, aby i vznešené ucho vrchnosti mohlo slyšet, jak to občas může skřípat na lidových zábavách. Dlouhým potleskem pro všechny účinkující byl zakončen tento koncert.

foto: Michal Škvor

3. akce: 25. září - Smetanovská historie Olšan
koncert a vycházka po Olšanských hřbitovech, kostel sv. Rocha, Olšanské náměstí

           Třetí koncert se koná třetí den kalendářního podzimu. Bohužel, není to slunný podzim, ale podzimní plískanice. Jemně prší, v kostele je mírně zima, ale krásné tóny varhan zahřejí všechny přítomné, kterých je zde tolik, že stojí i podél stěn. Na úvod zahrál Jiří Hošek na varhany Fantazii D mol Jana Křtitele Kuchaře. Sklidil zasloužený potlesk i když se zasekávalo "áčko". Po něm krátce promluvil Mgr. Miloš Szabo, který přivítal všechny přítomné a pak krátce pohovořil o historii tohoto kostela.

           Kostel sv. Rocha, Šebastiána a Rozálie (jak zní jeho plný název) byl postaven jako hřbitovní kostel po roce 1680. Po velké morové ráně v roce 1681 - kdy v Praze padlo za oběť moru přes 100.000 lidí - byl zasvěcen třem ochráncům proti morovým ranám, které zachycuje hlavní oltářní obraz. Olšanské hřbitovy jsou co do počtu pohřbených osobností význačnější než Slavín. O jejich významu svědčí také knihy Libuše Neckářové a Aloise Vanouška - našich průvodců po hřbitově, které o Olšanech již byly vydány.

           Dnes se v tomto kostele konal další koncert. Zajímavosti byly hned dvě: zazpíval zde známý dětský pěvecký sbor "Rolnička" a zazněla skladba Jaroslava Smolky "Gloria" - skladba pro dětský sbor a jeden nástroj, kterým je zcela netradičně violoncello. Profesor Smolka na závěr vyslovil politování, že se o tak výborném sboru s tolika úspěchy doma i v zahraničí tak málo píše a hovoří. Po mohutném aplausu se všichni přítomní odebrali na procházku se zastaveními u míst posledního odpočinku umělců, souvisejících se Smetanou. U hrobu Smetanovy první ženy Kateřiny Kolářové a dcerky Bedřišky jsme vyslechli jeho skladby "Písně trojhlasné" v podání dětského sboru Rolnička, který vede Karel Virgler. Skladbou "Západ slunce" sbor zakončil hudební část programu a nyní nás mohli naši milí průvodci za odborného výkladu provést Olšany.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

4. akce: 28. září - Svatováclavské vyzvánění
Pražská mobilní zvonohra, Škroupovo náměstí

           Dnes slaví svátek svatý Václav, kterého nechal v tento den jeho bratr Boleslav zabít najatými vrahy před branami kostela sv. Klimenta ve Staré Boleslavi v roce 935. A jelikož Jiří Hošek vidí netušené souvislosti, musely dnešního dne netradičně vyzvánět zvony. A tak ve 14:20 přijel Zvonařovou ulicí na Škroupovo náměstí vůz Renault Magnum s Pražskou mobilní zvonohrou. S ní dorazil také její tvůrce Petr Rudolf Manoušek a český carillonér Radek Rejšek. Po několika technických úpravách byla zvonohra připravena k produkci. Přítomen byl také ing. Jan Kasl, který v roce 2000 - ještě jako primátor Prahy - vznik zvonohry velmi podporoval.

           První nápad na mobilní zvonohru vznikl v roce 1994. Roku 1997 se v Barceloně konal Eurocarillon, kde bylo Zvonařství Manoušek jediným zástupcem východní Evropy. Zde je nabídnuto členství v této organizaci, podmínkou je však vlastní koncertní zvonohra. A tak se začíná rýsovat, počítat a konstruovat vlastní profil. Konečně přichází jaro 2000 a tehdy se v Holandsku začínají odlévat první z 57 zvonů, kdy každý reprezentuje jednu městskou část. V roce 2001 byla Pražská mobilní zvonohra v Belgii zkompletována, doplněna o tahy a další vybavení, aby 3. 9. 2001 poprvé Radek Rejšek rozezněl všech 57 zvonů v oboře Hvězda.

           Kruhové Škroupovo náměstí je obklopeno ulicemi slavných hudebních jmen, jako jsou Fibich, Kubelík, Ježek, Ševčík a další. Na něm se už se schází první posluchači, aby za chvíli vyslechli Korunovační intrádu, po které promluvil Tomáš Mikeska, který uvítal přítomné a pak předal slovo Janu Kaslovi. Nakonec Jiří Hošek představil Petra Rudolfa Manouška, zvonaře, který celý projekt vymyslel a realizoval. Mezi jednotlivými skladbami vždy krátce pohovořil o zvláštnostech zvonohry, úpravách jednotlivých skladeb autorů A. V. Michny z Otradovic, J. S. Bacha, A. Vivaldiho, J. K. Kuchaře, B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, K. Hašlera a dalších. Na závěr jsme vyslechli známou píseň J. Vejvody "Škoda lásky" a státní hymnu ČR od F. Škroupa "Kde domov můj". A tím končil krásný den s Pražskou mobilní zvonohrou na Škroupově náměstí.

foto: Michal Škvor

5. akce: 1. října - Bach pro Annu Magdalénu
Kostel sv. Anny, Ostromečská 6 / Tovačovského

           Babí léto se zase na chvíli vrátilo a tak projasněným odpolednem přicházejí návštěvníci do kostela sv. Anny, kde se koná dnešní koncert. Již od 17 hodin se zde zkouší a všichni účinkující si pochvalují překrásnou akustiku, ale stěžují si na lezavý chlad. Ale když je krátce před 19 hodinou zaplněn celý kostel a ještě se přidávají židle k bočním lodím, pak umělci zapomínají na zimu a do krásné atmosféry nastupují rádi. Na začátku přivítal Miloš Szabó diváky a připomněl jim duchovní krásu skladeb i historii tohoto kostela.

           Trojlodní kostel sv. Anny na Žižkově byl postaven ve zvláštním slohu, tzv. beuronské secesi. Kromě toho je také zvláštní svým směrováním oltáře na západ a emporami nad bočními loděmi. Vysvěcen byl v roce 1911 a od té doby sloužil žižkovským katolíkům. Jeho vnitřní vybavení bylo pořízeno ve 20. a 30. letech minulého století. Poničen a zčásti vyrabován byl naopak v 60. letech, původní malba nad oltářem však zůstala zachována. Stavba z venku působí jako malá, zevnitř naopak působí dojmem velikosti a vzdušnosti. O jeho rozloze si lépe uděláme představu, když si uvědomíme, že zabírá celou jednu stranu vnitrobloku.

           Jiří Hošek připomněl, že dnešní koncert je mezinárodní: vystoupí v něm sopranistka Christina Kluge ze SRN, která zazpívá skladby autorů B. M. Černohorského, J. D. Zelenky, G. F. Händela a J. S. Bacha. Pak krátce pohovořil o dnešním koncertu a věnoval ho štěchovické základní škole, která je tak zničená, že se v ní bude moci učit nejdříve za měsíc. Poté již zněly jednotlivé skladby, aby krásným zvukem rozezněly harmonii v naší duši. Večer pomalu ubíhal. Před poslední skladbou večera představil místostarosta Prahy 3 Tomáš Mikeska ředitelku Štěchovické školy, které přislíbil pomoc, pokud ji schválí vedení radnice. Ředitelka Anna Gonzálesová poděkovala za věnování koncertu, přiblížila situaci ve škole i pomoc, kterou jim občané z Čech poskytli. Připoměla také farníky od sv. Anny, kteří Štěchovicím nezištně pomáhali. Pak již zazněla poslední skladba večera, po které se všichni rozešli do studeného večera s hřejivým pocitem v duši.

foto: Michal Škvor

6. akce: 3. října - 100. jubileum Vinohradské nemocnice
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Šrobárova 50, Praha 10

           Ačkoliv byl celý den zamračený a odpoledne ještě začalo pršet, neodradilo to mnoho lidí od návštěvy dnešního koncertu. Ten se konal v pavilonu "Z" Vinohradské nemocnice, v tzv. "Polákově posluchárně", která se ze 3/4 zaplnila. Několik minut po půl osmé přivítal Jiří Hošek diváky, krátce je seznámil s místem a obsahem koncertu, aby posléze předal slovo ředitelce nemocnice MUDr. Marii Alušíkové, CSc. Ta přítomné přivítala a stručně je seznámila se stoletou historií tohoto ústavu.

           Nemocnice Královské Vinohrady byla slavnostně otevřena 11. května 1902 za přítomnosti císaře Františka Josefa pro dva obvody: Žižkov a Vinohrady. Myšlenka na založení společné nemocnice je datována rokem 1897. Stavební část realizoval architekt Karel Horák, medicínskou MUDr. Václav Michal. O dva roky později začíná stavba této rozsáhlé nemocnice, která je završena slavnostním otevřením. Od toho dne se také datuje nepřetržitá léčebná péče pro obyvatelstvo až do dnešních dnů.

           Po tomto úvodu se již kvinteto chopilo svých nástrojů a začalo hrát skladby W. A. Mozarta a G. Muchové, která byla pozvána a byla osobně přítomna. Také jsme zde mohli vyslechnout dvě povídky Karla Čapka - Jak se co dělá aneb Návod jak stonati a Zahradníkův rok v podání Dany Batulkové. Ta zde byla místo Zdeny Hadrbolcové, která měla z důvodu nemoci změněná představení a nemohla přijít. Pokud se však diváci obávali, že to bude méně zajímavé, byli příjemně překvapeni. O přestávce si mohli návštěvníci zakoupit občerstvení, poté vyslechli další skladby Pražského dechového kvinteta. Jako první zazněla skladba B. Martinů: Madrigaly v triové sestavě, po ní již opět hráli ve své obvyklé sestavě. Zazněly další skladby Otomara Kvěcha (který byl osobně přítomen) a J. Iberta. Na rozloučenou přednesla Dana Batulková dvě básně od Jana Skácela: Stopadesátá báseň o podzimu a Podzimní. Tím skončil již 6. koncert letošního ročníku Nekonvenčního Žižkovského podzimu. Mohutný aplaus byl zasloužený a tak všichni - návštěvníci i umělci - spokojeně odcházeli do noci - dokonce přestalo i pršet.

foto: Michal Škvor

7. akce: 8. října - 130 let Sokola, 130 let české hudby
Sokol Žižkov 1 - historický sál, Koněvova 19

           Dnešním podvečerem přicházeli lidé do prostor, nad kterými by asi jinak ohrnovali nos: do tělocvičny. Toto je však historická tělocvična TJ Sokol Žižkov, která svou akustikou připomíná kvalitní koncertní sál. Na úvod představil Jiří Hošek starostu této organizace, pana Juraje Hogera, jenž přivítal všechny přítomné i zástupce starosty MČ Praha 3 pana Vladimíra Holzknechta, který všem popřál příjemný poslech. Poté pan Hoger představil vzdělávatele bratra Vladimíra Slánského, kterému bylo letos 74 let a ten pohovořil o bohaté a pestré historii Sokola.

           Tělocvičná jednota Sokol Žižkov 1 má již 130 let trvající historii a je druhou nejstarší TJ v Praze a největší na Praze 3. U jejího zrodu stáli velikáni jako M. Tyrš, D. Čech, A. Jirásek, E. Krásnohorská, A. Heyduk a mnozí další. Ale teprve v roce 1897 se započala stavba budovy, ve které má dodnes své sídlo. Po necelém roce byl na své místo uložen poslední kámen a 24. 9. 1898 se konalo slavnostní otevření. Od těch dob se mohou pochlubit dlouhou řadou slavných reprezentantů ze svých řad, např. gymnasté E. Löffler, V. Děkanová, kanoisté V. Jirásek, M. Stach, fotbalista V. Štroif a mnoha dalšími. Ale pohyb nebyl jedinou náplní, proto zde vznikaly různé kroužky a soubory. Jak se rozrůstala členská základna a její činnost, vznikla potřeba dalších prostor. V roce 1933 došlo k rozšíření objektu o další sály. Budova, její rozsáhlá knihovna a archiv přežily okupaci Wermachtu, léta nesvobody po roce 1945 i českého kapitalismu po roce 1989.

           Co ovšem nezmínil, ale já jsem zjistil, byl fakt, že asi měsíc před koncertem byla objevena schránka, která byla uložena při slavnostním otevření přístavby v roce 1933 a od té doby ji nikdo neotevřel. Jak vypadaly dokumenty do ní vložené před 69 roky můžete vidět na druhé fotografii. Nyní se zdokumentuje obsah, vytvoří se kopie dokumentů, aby se posléze originální obsah schránky doplnil o současné dokumenty a předměty, se kterými se schránka uloží na své původní místo - historie a současnost zůstane zachována dalším generacím.

           Na úvod hudebního programu zazněla skladba "V nový život" J. Suka, která je hymnou Sokola, což jistě udělalo velkou radost starostovi České obce Sokolské panu Miloslavu Pleskačovi, jež se koncertu zúčastnil i se svou paní. Po ní zazněl sbor hlasů dětského pěveckého sboru Rolnička, který zde přednesl skladby B. Smetany, A. Dvořáka, J. B. Foerstera a B. Martinů na motivy lidových písní. Po přestávce na občerstvení a prohlédnutí krásného sálu zazpívala Rolnička pod vedením svého sbormistra pana Karla Virglera spíše moderní skladby žijících autorů P. Ebena, O. Máchy, Z. Lukáše, I. Hurníka a J. Sternwalda. Při závěrečném aplausu dostal pan Virgler kytici od bratra vzdělávatele, kterou po přídavku "Mariánek" O. Máchy předal přítomnému autorovi. Poté se sám chopil houslí a zahrál s dvěma členy sboru lidovou píseň v úpravě M. Rajchla "Milovníček" a po ní jako dárek Jiřímu Hoškovi zahrála Zuzana Virglerová na violoncello skladbu "Co je ti". Poslední skladbou večera byla lidová píseň "Zazpívej slavíčku vesele", po níž následoval dlouhotrvající potlesk a definitivní odchod sboru i diváků domů. TJ Sokol Žižkov i Nekonvenční Žižkovský podzim ukázaly, že mají bohatou historii i kulturní tradici.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

8. akce: 10. října - Přejdi Jordán - 100. jubileum Obchodní akademie
Obchodní akademie, Kubelíkova 37

           Dnes je zase v Praze mohutná řeka - ne, nejedná se další povodeň, to se jen v Obchodní akademii Kubelíkova koná další koncert s názvem "Přejdi Jordán" k nastávajícímu stoletému výročí této školy. Jiří Hošek v úvodu představil současného ředitele akademie pana Zdeňka Kesnera. Ten se krátce zmínil o historii a významných osobnostech, které ji navštěvovaly od jejího založení až do současnosti. Místostarostka MČ Praha 3 Milena Kozumplíková popřála festivalu dlouhého trvání a všem divákům krásný zážitek.

           C. K. gymnázium Libušina bylo založeno 29. 6. 1903 Františkem Josefem I. Prvním ředitelem byl Antonín Šetelík a v prvním roce činnosti mělo gymnázium 34 žáků. Nemělo však vlastní budovu - ta byla postavena až v roce 1913. Jeho třídy navštěvovaly i význačné osobnosti jako např. básník Jaroslav Seifert, spisovatel Jaroslav Žák, skladatel Zdeněk Marat, zpěvák Jaroslav Velínský (neboli Kapitán Kid) nebo exministr školství MUDr. Milan Adam, DrSc. V průběhu let budova sloužila jako základní škola, po roce 1986 se z ní stalo zase gymnázium. Od té doby procházela drobnými úpravami, po roce 1991 dostává omlazovací kůru, jejímž výsledkem jsou moderně zařízené a vybavené učebny, odpovídající současným požadavkům.

           Poté již nastoupil Brněnský jazzový soubor, aby přítomné diváky potěšil populárními melodiemi. Čekalo se na Janu Musilovou, která přišla z hlediště. Pak již zazpívala známé skladby takových autorů, jako jsou Ch. Chaplin, E. Moricone, A. L. Webber, L. Bernstein, C. A. Porter, J. Kander nebo dvojice Z. Marat a Z. Borovec. Jako její host vystoupil Petr Gazdík, s nímž zazpívala známé duety jako "To se nikdo nedoví" nebo "Kvete růže". Po přestávce vyzpovídal Jiří Hošek skladatele Zdeňka Marata, jenž zde byl na ´domácí půdě´ - tak se diváci dozvěděli o letech studentských, první kapele, skládání i slávě a spolupráci se Zdeňkem Borovcem. Pak opět zazpívala Jana Musilová písně jako například "Jednoho dne se vrátíš", "Ztracená bačkorka", "Memory", "Přejdi Jordán", "Světla ramp" či výběr šansonů Edith Piaf. Na závěr oba zpěváci zopakovali skladbu "To se nikdo nedoví" Z. Marata, kterého Jana přivedla před diváky. Dlouhotrvající potlesk odměnil všechny přítomné interprety a diváci odcházeli s hřejivým pocitem do noční tmy.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

9. akce: 15. října - Houslový recitál Jitky Novákové
Hudební škola hl. m. Prahy - Komorní sál, Komenského náměstí 9

           Dnešní podvečer byl věnován houslím a klavíru. Dělo se tak v Komorním sále Hudební školy hl. m. Prahy na Komenského náměstí. V úvodu večera přivítal plný sál posluchačů Jiří Hošek, který krátce pohovořil o festivalu a dnešním koncertu. Přivítal také významného pedagoga houslové hry, který učil Jitku Novákovou, profesora Václava Snítila. Pak na pódium pozval ředitele školy Jana Vychytila, který krátce zmínil historii této umělecké školy, zvláště pak její pedagogy, kteří se zasloužili o její věhlasnost. Místostarostka MČ Praha 3 Milena Kozumplíková zase vzpomněla na těžkosti, které stavbu školy provázely, ale nyní jsou těžkosti pryč a zůstává jen to dobré - fungující škola.

           "Vzorová hudební škola" byla založena v roce 1950 ve Voršilské ulici. Navzdory tehdejší nomenklatuře se podařilo soustředit výkvět hudebních pedagogů, kteří svým žákům předávali nejen své umění, ale také lásku k nástroji a nadšení pro něj. Mnozí z nich po letech přivádějí do stejné školy své děti. V roce 1990 byl klášter sester Voršilek, ve kterém sídlila škola, vydán zpět původním majitelkám. Škola stanula před problémem své další existence. Po několika přesunech zakotvila škola v nové budově na Komenského náměstí, kde je opět "vše pod jednou střechou". Myšlenka "hudebního gymnázia" pochází z roku 1968, ale teprve listopadový převrat v roce 1989 vytvořil reálné podmínky pro vznik takového projektu. Hudební škola hl. m. Prahy spolu s Gymnáziem Jana Nerudy vypracovaly společný projekt hudebního vzdělávání, který lépe využil pedagogického potenciálu obou škol. V roce 1994 zahájila gymnaziální studium první třída se čtyřletou délkou studia v pronajatých prostorách. Od 2. září 1996 se studuje v novém objektu školy na Komenského náměstí již osmiletý obor. Charakterem této hudební školy je bohatý koncertní život - k tomuto účelu má dva koncertní sály - nejdříve byl v provozu Koncertní sál v přízemí, když ale přestala dostačovat jeho kapacita, byl v podkroví vybudován nový sál, který pro své proporce byl nazván Komorním. A v něm se konal dnešní koncert.

           Pak se již začalo hrát. Za klaviaturou koncertního křídla seděla Jarmila Panochová, které obracel noty manžel houslistky Jitky Novákové, houslový koncertní mistr Miroslav Vilímec. Jak poznamenal Jiří Hošek: to se dá nazvat pouze Žižkov sobě. Zazněly skladby W. A. Mozarta, C. Debussyho, V. Nováka a Rudolf Kvíz přednesl dva úryvky z knihy Jaroslava Seiferta "Všecky krásy světa" a básně Maminčino zrcátko a Skleněný džbán. O pauze všichni diváci obdivovali dramaturgii dnešního koncertu a vyměňovali si zážitky z jiných koncertů. Pak zazněly skladby B. Martinů a J. Slavíka, po nichž účinkující dostali květiny od paní Kozumplíkové a pana Mikesky, avšak potlesk byl tak dlouhý, že 2x přidávaly. Pak jž diváci odcházeli do noci, kterou mezitím vyčistil déšť, zatímco umělci se sešli ve sklípku "kantoři sobě", kde si chvíli přátelsky povídali o festivalu, jiných hudebnících i veselých příhodách ze života hudebníků. I oni se posléze odebrali s dobrým pocitem z dnešního večera do svých domovů.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

10. akce: 19. října - Ze Žižkova do Perlovky
aneb kabaretní jízda noční tramvají č. 3
Hotel Ariston - společenský sál, Seifertova 65

          Sobotní odpoledne bylo v pořadí druhé, kdy se konala další akce Nekonvenčního Žižkovského podzimu 2002. Její zvláštností bylo, že nebyla koncertem, ale divadelním představením či spíše kabaretním vystoupením. Neobvyklá byla absence ředitele hotelu Václava Březiny a Vratislava Ebra, jehož nakladatelství bylo dnešním patronem koncertu. Oba pány totiž skolila chřipka. Další "zvláštností" byla neúčast představitelů radnice - pravděpodobně z důvodu odpoledního deštíku. Jiří Hošek uvítal přítomné diváky, kteří zaplnili celý společenský sál a vysvětlil situaci. Pak předal slovo Petru Šplíchalovi, uměleckému vedoucímu souboru "Řešeto" a spoluautorovi scénáře dnešního vystoupení.

           Rok 1889 byl rokem zásadní změny: Žižkov, jako samostatné město, měl svůj první hotel, který postavil podnikatel Holovský. Ze začátku vlastnil tento hotel Jan Suchý, jehož jméno také nesl. V roce 1910 jej odkoupil Vincenc Tichý, který ho samozřejmě přejmenoval na "Tichý". Rozšířil hotel o dvorní trakt, ve kterém se nachází také společenský sál. Ten se stal tak oblíbeným, že v něm žižkovská galérka pořádala své tajné sjezdy podsvětí. To ale bylo v dobách, kdy každý člen galérky byl na své povolání hrdý a měl v něm své jméno a čest. Po roce 1989 se v tomto sále konaly první schůze zastupitelstva MČ Praha 3, posléze byl celý hotel rekonstruován, aby mohl nabídnout svým návštěvníkům ještě větší pohodlí a komfort se jménem Ariston ve štítu. Žižkovský festival zde již třetím rokem pořádá divadelní představení. Aby dělal čest své bohaté historii, hostí Ariston tyto akce zcela zdarma, ba je mu ctí, že se konají právě zde, v autentických místech starého Žižkova.

           Po krátkém úvodu začalo samotné představení, které pojednávalo o jednom "šejdru" (ranní a potom noční službě) tramvajáka Bochníčka, který veze dopoledne muzikanty dolů do města a po proflámované noci se s muzikanty a flamendry vrací zpět na Žižkov. A jak do toho zapadá vyhlášená ulička lásky "Perlovka"? Inu, v té se ocitne celá rodina Urbanova, i když každý člen z jiného důvodu: paní Urbanová - jinak počestná žena - si v hospůdce "U dvou koček" přivydělává jako hospodská, její dcera rozdává svou lásku a nevinnost platícím gentlemanům a pan Urban - solidní "džentlas" ze Žižkova - tamtéž chodí ženské prohánět. A když se všichni sejdou "U dvou koček", je z toho pořádná mela. Ale ráno všechny hádky utichnou a za zpěvu známých staropražských písní v podání "staropražské" kapely "C.K. Voreltým" a divadelního souboru "Řešeto" se jede zpět na Žižkov. Zazněly písně "Já mám tramvaj novou", "Na Žižkově", "Já jsem holka nóbl stavěná", "Kudrnatá", "Tydlitát", "Pépi, tys děvče jako květ", "Stál na nároží biásek", "Česká demokracie" a další. Na konečné zastávce "Na Vápence" příběh končí, ale festival pokračuje. Na vytleskaný přídavek přichází dojatý Jiří Hošek, aby jako basista zahrál píseň "Žižkovák", která se stala spíše než přídavkem "přehlídkou textových sklerotiků" jak po vystoupení prohlásil tramvaják Bochníček alias Bedřich Švácha. Pak už šla pomyslná opona dolů a lidé domů.

foto: Michal Škvor

11. akce: 22. října - Homage Miloš Sádlo
Koncertní a výstavní síň Atrium na Žižkově, Čajkovského 12

           "Homage" znamená "na počest". A Jiří Hošek to nemyslí jako frázi, ale jako skutečnost. Vzdávat hold "otci" českých violoncellistů, jenž do vysokého věku koncertoval a stále by dnes mohl zpaměti zahrát o hodně více skladeb než mnohem mladší kolegové. Na začátku koncertu, který byl vyprodán ještě před zahájením festivalu, se Jiří Hošek zmínil o dnešních patronech: Tiskárně Flóra a Foto - Video Milan Škoda. Poděkoval jim za velkou a stálou přízeň, kterou festivalu již 6 let projevují. Uvítal také profesora Miloše Sádla, který je (nejen) jeho velkým vzorem a Josefa Chuchra, kteří se dnes osobně zúčastnili koncertu.

           Rok 1717 je rokem založení tohoto raně barokního kostelíka. Důvodem jeho založení byly předcházející tři morové rány. Jeho název - Povýšení sv. Kříže - pochází z označení svátku, při kterém se zde konalo procesí a pouť. Do roku 1753 byl rozšiřován a svou funkci plnil až do roku 1839, kdy byl pro odlehlost a špatný stavební stav zrušen. V pozdějších letech proběhlo několik pokusů o jeho záchranu, všechny skončily kvůli nedostatku peněz - a to i v éře reálného socialismu v 60. letech. Naopak, kaple Bolestné Panny Marie a farní křídlo byly pro svůj špatný technický stav zbořeny, kostel chátral dál. Teprve v nových plánech zvelebení Žižkova bylo v roce 1977 započato s jeho rekonstrukcí a přeměnou na kulturní a společenské místo. Více než sto let bojů o záchranu této památky bylo vítězně zakončeno 2. 4. 1984, kdy byl předán do užívání OKD Praha 3. Od 1. 1. 1992 se stalo příspěvkovou organizací MČ Praha 3 (stejně jako Kulturní a vzdělávací středisko Trojka, které bylo v létě 2002 zrušeno) a po celou dobu slouží veřejnosti jako kulturní stánek. Kromě koncertního prostoru v historické části je zde také výstavní prostor a Café Oktáva v nově přistavěné budově. Tak došlo k architektonickému propojení minulosti a současnosti.

           Koncert samotný byl opravdovou poctou žijící legendě - Miloši Sádlovi (vlastním jménem Zátvrzský). Zazněly zde skladby L. v. Beethovena "Sonáta č. 4 C dur" a C. Debussyho "Sonáta D moll", aby po přestávce mohl Jiří Hošek uvítat oba patrony dnešního koncertu - Tomáše Grulicha a Milana Škodu. Ti popřáli Jiřímu Hoškovi ještě mnoho takovýchto festivalů a poděkovali mu za úsilí, věnované této kulturní činnosti. Pak již Miloš Sádlo vyprávěl o svých životních cestách za hudbou - například jsme se dozvěděli, že mohl být špičkovým dirigentem, ale jeho učitel V. Talich mu dal vybrat: buď denně dřít a studovat dirigování nebo cello. A on si vybral - violoncello. Přes množství úspěchů zůstal skromným člověkem, pro kterého je krása hudby absolutní. Po mnoha dalších vzpomínkách se za mohutného aplausu posadil zpět do první řady, aby dále sledoval koncert. Při skladbách E. H. Griega "Sonáta A moll", D. Poppera "Fantazie na Maloruskou píseň" či B. Martinů "Variace na Rossiniho téma" bylo vidět, jak skladby prožívá a rukou je někdy sám hraje nebo diriguje. Po dlouhotrvajícím potlesku přidal Jiří Hošek skladbu D. Poppera "Spinnlied", která očividně udělala velkou radost všem přítomným, zvláště M. Sádlovi a J. Chuchrovi. Pak již lidé odcházeli domů, aby si mezi sebou povídali o dojmech z koncertu a umělci s hosty zase do Café Oktáva, kde setrvali v přátelském povídání do pozdních nočních hodin. Až na toto posezení dorazil z jiné akce (které se musel zúčastnit) i Tomáš Mikeska, který dodnes festival všemožně podporuje. Jak mi řekl, již se těší, až si zítra prohlédne fotky na internetu.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

12. akce: 24. října - Setkání hudby a pohybu v Žižkovském Ponci
Divadlo Ponec, Husitská 24A

           Dnešní představení nebylo tím, čím být mělo. Nejdříve byl z organizačních důvodů změněn program, takže co bylo uvedeno v programu neplatilo. Na místě jsme se dozvěděli, že začátek je až ve 20 hodin, jelikož návštěvníci Ponce jsou na tento čas zvyklí. Lidé to však pochopili a tak mohl Jiří Hošek o 15 minut později zahájit - tentokrát koncert hudby a pohybu. Vysvětlil dnešní změny a představil Yvonu Kreuzmannovou, ředitelku Tance Praha. Ta seznámila diváky s historií Tance Praha a Divadla Ponec, které jsou spolu úzce propojeny.

           Budova byla postavena roku 1888 strojírenským podnikatelem Rudolfem Stabenowem jako tovární hala na válcování plechu. V roce 1910 si tento objekt pronajal František Ponec, který po velké rekonstrukci zde 3. 9. 1910 otevřel třetí stálé žižkovské kino Royal Bioskop Františka Ponce. O 10 let později mu obec Žižkov vypověděla smlouvu a kino provozovala sama. Později dostává název Městské bio Žižkov a jeho první provozovatel je pozapomenut. 19. 3. 1946 dostává František Ponec u příležitosti výstavy 50 let kinematografie vyznamenání za průkopnické zásluhy. O necelý měsíc později však umírá a na jeho počest dostává kino název "Bio Ponec". Veřejnosti slouží až do 60. let, kdy je uzavřeno a stává se z něj sklad Filmového podniku, který velmi zchátrá. Až v roce 1998 se po výběrovém řízení na kulturní využití tohoto prostoru začíná připravovat rekonstrukce. Trvala celé tři roky a během ní se musely řešit různé nečekané problémy (např. nezakreslená funkční kanalizace pod objektem, kde mají být sklepy). Vše se nakonec podařilo a tak je 10. 9. 2001 otevřena taneční scéna Divadlo Ponec, zaměřená především na moderní taneční styly.

           Představení mělo šest samostatných částí, některé v sobě kombinovaly hudbu a tanec, jiná byla provedena s důrazem na pohybovou složku nebo naopak čistě hudební. Ve dvou případech to byla recitace s doprovodem klavíru. Podle reakcí diváků se nejvíce líbil taneční útvar nazvaný "Průzor hrdlem", doprovázený opravdovým deštěm na scéně a se strhující taneční choreografií, a závěrečné představení "Já a Ono, terapeutický vztah, přenosová situace". Tanečníci pohybem vyjadřovali své pocity z hudby a neslyšíci zase znakovou řečí vyjadřovali své pocity z tanečníků. Poté diváci odcházeli z budovy, jejíž kulturní historie se blíží ke stému výročí.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

13. akce: 28. října - Varhanní koncert v památníku na Vítkově
Památník na Vítkově

           Státní svátek 28. října je dnem vzniku samostatného státu v roce 1918. Tento den je také datem, kdy se již po čtvrté koná varhanní koncert ve Vítkovském památníku. Jiří Hošek pro dnešní den připravil další zajímavé skladby a taky překvapení: osobně se zúčastnili 3 potomci skladatele Josefa Kličky: jeho dva vnukové a jeden pravnuk. Na začátku uvítal Jiří Hošek místostarosty MČ Praha 3 Milenu Kozumplíkovou a Tomáše Mikesku a také vnuky a pravnuka Josefa Kličky. Po jejich krátké zdravici promluvila k divákům paní Kozumplíková, jež tlumočila pozdrav starosty Milana Českého, který se účastnil jiného mítinku. Také vyzvala občany k volbě podle vykonaných činů, nikoli nesplnitelných slibů. Nakonec promluvil Tomáš Mikeska, který vyzdvihl zásluhu Jiřího Hoška o znovuzpřístupnění Památníku - co se nepovedlo několika vládám, povedlo se jemu - i když na jediný den v roce.

           Vítkovský památník se začal stavět 8. 11. 1928, kdy prezident Masaryk provedl první výkop. Myšlenka na tuto budovu však pocházela z 80. let 19. století. Hrubá stavba byla hotova o 5 let později, její výzdoba a úprava okolí trvala do roku 1939. Ve válečných letech Němci zrekvírovali bronzové sochy pro válečné hospodářství. Některá umělecká díla však zůstala zachována, jelikož byla včas ukryta. Na jaře 1946 bylo pokračováno ve výstavbě, dostavovala se zadní síň památníku, známá jako Síň Rudé armády. V 50. letech se Památník stal pohřebištěm komunistických vůdců a původní idea památníku, kterou mu vtiskli českoslovenští legionáři, byla zapomenuta. Po odstranění ostatků zasloužilých komunistů v roce 1992 byla Památníku navrácena jeho původní funkce. Bohužel, jeho provoz je velmi nákladný, takže je přístupný pouze několik dnů v roce. I socha Jana Žižky na koni má pohnutou historii: Bohumil Kafka její návrh vytvořil již v 30. letech, odlita byla až 20 let po jeho smrti. Patří však k největším jezdeckým sochám na světě.

           Pak již zazněla skladba Godfreye (Bohumíra) Fingera napsaná pro trubku (na ní hrál Miroslav Laštovka) s doprovodem varhan v podání Josefa Popelky a po ní skladby L. Sluky, J. S. Bacha a B. A. Wiedermanna. Ve skladbě A. Dvořáka "2. věta z koncertu H moll op. 104 pro violoncello a varhany" zahrál Jiří Hošek společně s Josefem Popelkou. Poté zazněla "Vigilie pro varhany" B. Martinů a na závěr "Koncertní fantazie Fis moll" Josefa Kličky. Po jejím doznění následoval velký potlesk, předání květin umělcům a lidé se začali rozcházet domů, do vlahého podzimního podvečera.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

14. akce: 30. října - Lovecká symfonie - pocta sv. Hubertovi
hotel Dorint Don Giovanni, Vinohradská 157A

           Dnešní koncert byl pro změnu ověnčen mnoha shodami. Hotel se jmenuje Don Giovanni stejně jako stejnojmenná opera W. A. Mozarta, která měla svou premiéru před 215 lety v Praze (téměř na den přesně s datem dnešního koncertu). A ještě k tomu zde zazněly lovecké skladby tří Mozartů - otce Leopolda, Wolfganga Amadea i jeho málo známého syna Františka Xavera. Jiří Hošek na začátku uvítal jednoho z nejvyšších funkcionářů Českomoravské myslivecké jednoty, jednatele Vladimíra Broukala. Pak představil Zdeňka Štěpánka - jednatele Obvodního mysliveckého spolku Prahy 3 a ředitele pojišťovny Halali ing. Antonína Stibůrka, kteří krátce pohovořili o svých činnostech. Činnost spolku přiblížil člen myslivecké rady OMS Praha 3 František Dolista, jenž také přivítal náměstka MV ing. Vladimíra Zemana, který je členem spolku na Praze 3. Poté zazněly první fanfáry "Aria Sancti Huberti" a koncert začal.

           Hotel Dorint Don Giovanni je moderní stavbou se špičkovým technickým vybavením. Jeho architektonický návrh zpracoval ing. arch. Ivo Nahálka, stavba byla zahájena v roce 1993. Hotel byl 1. 5. 1995 slavnostně otevřen. Vzhledem ke svému jménu jsou jednotlivé salónky pojmenovány podle postav této opery. Jedinečný je však i dalšími zajímavostmi: ve vitrínách jsou zde vystaveny originální kostýmy herců z premiéry a puklé srdce z keramiky a kovu výtvarníka Laštovičky, které visí nad vstupním schodištěm. Je to největší keramicko-kovová plastika, která zesiluje hlas ze dvou protilehlých míst tak, že i když hovoříte potichu, partner naproti vám slyší nahlas.

           Zazněly zde skladby O. Antona, L. Koželuha a F. X. A. Mozarta na invenční (historický) lesní roh a skladby B. Smetany, L. E. Měchury, L. Mozarta, W. A. Mozarta, F. Stamice, L. F. Dauprata a J. Haydna na horny (moderní lesní roh) v podání duetu, tria, kvarteta, sextetu a komorního orchestru. Trio bylo netradičně v sestavě 2 invenční lesní rohy a flétna. Zvláštní zážitek měli diváci po přestávce, kdy zazněla skladba "Echa pro 6 lesních rohů" F. Stamice nikoli v sále, ale ve vstupní hale se schodištěm a ochozem, kde stáli diváci, kteří slyšeli více než stereo zvuk. Po závěrečném akordu "Lovecké symfonie" se diváci spokojeně rozcházeli do večerní tmy.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

15. akce: 3. listopadu - Mozartovo requiem
kostel sv. Prokopa, Sladkovského náměstí

           Podruhé a naposledy se scházíme v nedělní podvečer. A také podruhé zněl W. A. Mozart. Tentokrát ovšem v kostele sv. Prokopa na Sladkovského náměstí. A nezaznělo zde několik jeho skladeb, ale jediná: Requiem. Ale než se tak stalo, pohovořil krátce Miloš Szabó, který divákům přiblížil nejen hudbu, ale i Boha.

           Kostel sv. Prokopa se začal stavět 18. října 1898 v novogotickém slohu. O 5 let později, 27. září 1903 byl vysvěcen arcibiskupem Lvem Skrbenským z Hříště. Tímto dnem získal Žižkov - nově vyhlášené samostatné město - velký a důstojný trojlodní kostel podle návrhu J. Mockera a F. Mikše. Zde také naleznete obraz Karla Škréty "Svatý Václav, obránce Prahy proti Švédům" z roku 1649 a romantické varhany nad západním (hlavním) vchodem do kostela. Ty vytvořil v roce 1912 Emanuel Štěpán Petr se 42 rejstříky. V roce 1979 byly firmou Igra rozšířšny na 3 manuály při zachování počtu píšťal - od té doby mají 52 rejstříků.

           Zazněly zde pouze dvě skladby: "Introdukce a fuga D moll pro varhany" M. Regera a "Requiem D moll" W. A. Mozarta. Ač se to nezdá, trval celý koncert 80 minut. Zajímavostí dnešního koncertu je účast rodiny Kšiců: Josefa, který dirigoval koncert a je regenschorim v katedrále sv. Víta, jeho ženy Pavly, která zpívala altové party a jejich syna Přemysla, který seděl u varhan. Vše doprovázel Pražský katedrální sbor a orchestr.

foto: Michal Škvor

16. akce: 7. listopadu - Říkej mi to potichoučku i na Žižkovské věži
Žižkovská televizní věž, Mahlerovy sady 1

           Jak řekl před několika lety Jiří Hošek: "7. listopadu musí zářit hvězdy. Tak na festivalu září hvězdy na Žižkovské věži - a ještě k tomu jsou na nebi". A tak se každý rok ve stejný den setkáváme právě zde, abychom prožili krásný večer ve stejné věži, ale pokaždé zcela jiný. Jako dnes.

           Projekt televizního vysílače vznikl roku 1984. Měl nejvyšší prioritu a tak se o rok později začíná stavět. V roce 1992 je věž dostavěna a uvedena do provozu. Její tolik diskutovaný vysílací výkon 20 kW je snížen na 2 kW. Věž má základy 30 m hluboké, váží 11 800 tun, vysoká je 216 m a její vrcholek se nachází 474 m n. m. a její projektovaný výkyv je až 124 cm. Věž slouží jako telekomunikační křižovatka televizních, rozhlasových a dalších speciálních systémů. Ve výšce 63 m najdeme kavárnu a bar s výhledem, v 93 m zase vyhlídkové kabiny, ze kterých za krásného počasí lze dohlédnout do vzdálenosti až 100 km.

           Dnešní večer přivítal Jaromír Tůma Rubin Quartet 3+1 v rudém salonku a Salonní trio Ady Slivanské v modrém salonku. Za názvem kvarteta se skrývají 3 ženy a jeden muž - jsou to Helena Šporclová - Charvátová, Eva Petrů, Milada Strašilová a Jiří Ton, kteří dnes hráli skladby jak klasických autorů vážné hudby, tak i současné autory s modernějšími a populárnějšími hity. Komorní trio ve složení Ada Slivanská, Jiří Hošek a jeho dcera Dominika Hošková (na věži vystupovala poprvé) hrálo většinou skladby známých autorů vážné hudby. Po odehrání svých programů se přemístili do opačného salonku, kde stejným posluchačům zahráli svůj repertoár a diváci při hudbě povečeřeli. Tím bylo spojeno dohromady několik požitků. Večer se vydařil a kdyby Jiří Hošek začal prodávat vstupenky na příští rok, byly by okamžitě z velké části vyprodané.

foto: Michal Škvor

17. akce: 14. listopadu - Slasti a strasti otce - kantora
Hudební škola hl. m. Prahy - Koncertní sál, Komenského náměstí 9

           Ivan Štraus uváděl první koncert Nekonvenčního žižkovského podzimu roku 2000. Dnes tedy vystupuje na samostatném koncertu a ještě se svou dcerou Michaelou. Na začátku Jiří Hošek uvedl Ivana Štrause - kantora a otce a Michaelu - jeho dceru a žačku.

           Hudební škola hl. města Prahy měla svého předchůdce ve "Vzorové hudební škole", která byla založena v roce 1950 ve Voršilské ulici. Již tehdy se díky osobní odvaze prvního ředitele podařilo soustředit výkvět hudebních pedagogů, kteří rádi předávali své zkušenosti žákům. Mnozí z těchto žáků dnes přivádějí své děti do stejné školy. V roce 1990 přichází nejtěžší období - objekt je v restituci vrácen, škola funguje v pronajatých prostorech. Nakonec je celá škola, která byla do té doby rozstrkána po různých objektech, pod jednou střechou - ve svém současném sídle. 2. září 1996 se škola slavnostně otvírá a od té doby slouží ke gymnaziálnímu studiu hudby. Bohatý koncertní život je z velké části realizován v Koncertním sále, ale s přibývajím počtem studentů vznikala potřeba dalšího sálu. A tak v půdní vestavbě vznikl Komorní sál, který je také hojně využíván. O kvalitách školy svědčí i absolutní vítězství Komorního orchestru GJN na soutěži Bohemia concerto.

           Ivan Štraus a jeho dcera nejen hráli, ale také povídali o muzikantském životě. Glosovali své zážitky jak rodinné, tak školní. Divákům bylo názorně předvedeno, jak se má učit levá a pravá ruka na housle zvlášť, jaké situace vznikají, když dcera je i zároveň jeho žačkou a mnohé další historky. Také jsme se dozvěděli, co vše kromě houslí musí zvládat učitelka hry na housle - mimo jiné Harryho Pottera, jízdu na koni, lukostřelbu a mezinárodní situaci. Jako zpestření vtipného povídání zazněly též skladby vážné i nevážné. V první polovině zazněly skladby F. V. Kramáře a B. Martinů - tu na klavír doprovázel Vítěslav Mácha, jenž je také absolventem této školy, stejně jako oba hlavní protagonisté. V druhé půli zazněla skladba N. Paganiniho "Benátský karneval", v aranžmá právě I. Štrause, které vyvolalo salvy smíchu - jak sám řekl ".. uslyšíte zde známou árii 'Toreadore pozor si dej', odpovědí mu bude píseň 'Blondýnky krásné...', které nakonec pojedou za 'Vilémem Tellem'. Na závěr zazněla překrásná skladba P. de Sarsate "Navarra" za doprovodu klavíristy. Aby byli umělci styloví, měl každý z nich šerpu. Po dlouhém potlesku a předání květin přidali Štrausovi skladbu B. Martinů - místo hraní smyčcem ji však "vybrnkali". Pak se lidé začali rozcházet domů a již věděli, že houslový duet může být poučný a zábavný - dokonce i přinášet dokonce i legraci. I pro umělce dopadl večer skvěle - po hezkém představení poseděli v kantorském klubu, kde si dál povídali o muzice a dění kolem ní.

foto: Michal Škvor

18. akce: 15. listopadu - Šťastný večer - pocta Františku Šťastnému
Autosalon Auto Jarov, Osiková 2

           František Šťastný byl motocyklový závodník. Pavel Hejda je ředitelem autosalonu Auto Jarov. A ten umí návštěvníky překvapit. V roce 2000 zde byl koncert V+W nad vozy VW, účastníci mohli spatřit novou Škodu Fabii Combi 14 dnů před její oficiální premiérou. Na začátku Jiří Hošek uvítal ředitele salonu Auto Jarov Pavla Hejdu, který krátce promluvil na téma auta a kultura a po něm se představil pan Šťastný - nikoliv závodník, ale ředitel firmy Happycomp, která byla druhým patronem večera. Aby zde však byla i jiná krása než plechová, konala se zde výstava obrazů Jindřicha Bílka (který původně studoval violoncello).

           Společnost Auto Jarov byla založena v roce 1993 a od začátku se zaměřila na komplexní služby občanům. Kromě prodeje nových aut značek Škoda, VW, Seat, Audi (jako jediná nabízí kompletní sortiment těchto značek) nabízí také prodej zánovních a použitých automobilů. Její servisní středisko poskytuje nejmodernější služby v republice - ať už se jedná o diagnostiku brzd Maha Quattro, lakovnu, diagnostické centrum nebo seřizování vstřikovacích motorů. Samozřejmostí je nepřetržitá služba servisního technika a výjezdní asistenční služba s odtahovým vozidlem.

           František Šťastný se narodil 12. 11. 1927. Sportovní kariéru začal jako patnáctiletý na kole. Ačkoliv byl úspěšný, lákala ho rychlost. Byl talent, jezdil rychle a na hranici možností - svých i stroje. Byl velkým patriotem, byl vždy Čechoslovákem a jezdil za tým Jawa. Vyhrával závody u nás i v zahraničí, někdy jel i v několika třídách během jediného dne. Jak přibývaly jeho trofeje, přibývala i jeho četná zranění. Ke konci své kariéry chodil o holi (prodělal 33 různých zlomenin), ale ani to ho neodradilo od závodění a vítězení. Zemřel 8. 4. 2000.

           Pak Jiří Hošek představil dirigenta Jana Šatru a jeho Magnum jazz bigband Prague, který zahrál skladby světových jazzmanů zvučných jmen. Posléze si orchestr odpočinul, aby mohl promluvit Otakar Brousek, jenž četl dvě povídky z knihy "Život se Soňou" Pierra Danina o autech, jejich poruchách a automobilismu vůbec. Poté opět zahrál bigband další skladby. O přestávce se mohli návštěvníci nejen občerstvit, ale samozřejmě i prohlédnout vystavená auta. Snad nejvíce obdivovaným byl nový model Phaeton. Po přestávce Otakar Brousek přivítal paní Marcelu Šťastnou, která je druhou nejlepší plavkyní stylu motýlek na 50m v kategorii Masters na světě. Pak představil Jana Křivku, který promluvil o Františku Šťastném, jenž jezdil za Jawu, kde on dlouhou dobu dělal šéfkonstruktéra a manažera národního týmu. Po něm se představila Eva "May" Mayerová. Zahrála 3 skladby: první pro ni aranžoval Jiří Hošek a dal jí název "Grapelli no. 5", ve druhé si zahrála duet s ruským kytaristou Pavlem Zacharovem z Vladimira "Stompin' at decca" a na závěr skladbu "Jalousie". Dlouhý potlesk odměnil její výkon. Pak se hudebního žezla chopil opět Magnum jazz bigband, který večer doprovodil do jeho konce. V posledních skladbách se představila jazzová zpěvačka Zdena Koryntová, která doslova roztančila některé páry, jenž si stranou zatancovaly. Těsně před 23 hodinou skončil koncert a lidé se rozcházeli domů naplněni příjemnými pocity, i když si nikdo z nich nekoupil krásné auto.

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

19. akce: 16. listopadu - Dvořák a Anglie
Vysoká škola ekonomická - nová aula, nám. Winstona Churchilla 4

           Dnešním koncertem končí 6. ročník Nekonvenčního Žižkovského podzimu Jiřího Hoška 2002, který odstartoval přede dvěma měsíci. Již potřetí se scházíme v nové aule VŠE, kde se již tradičně koncert koná v předvečer státního svátku 17. listopadu - dne boje studentů za svobodu. Na začátku přivítala prorektorka školy Doc. Ing. Štěpánka Nováková, CSc všechny přítomné diváky a hosty. Pak představila Milenu Kozumplíkovou a Tomáše Mikesku z radnice MČ Praha 3, kteří krátce promluvili o demokracii a svobodě. Popřáli festivalu mnoho dalších ročníků a vyjádřili mu svou podporu.

           Nová aula Vysoké škola ekonomické byla vybudována v roce 1998 pro 424 posluchačů. Je vybavena moderní audiovizuální technikou, možností rozdělení celého sálu na menší celky a také bohatým technickým zázemím. VŠE prochází od roku 1989 celkovou změnou koncepce, ať už se jedná o preferenci odbornosti nad ideologií nebo opravy budov, jejich rozšiřování a modernizace na standardy vyspělých západních ekonomik. Také počet zahraničních stáží a výměn se přibližuje počtům, běžným na jiných zahraničních školách stejného typu.

           Potom již prorektorka uvedla Jiřího Hoška, který poděkoval všem spolupracovníkům, kteří se podíleli na dobrém chodu festivalu, ale nebyli vidět. Poděkoval i naší firmě za velmi rychlé a kvalitní obrazové zpravodajství na internetu a dalším lidem, úřadům, firmám a sponzorům. Pak již zazněla britská a česká hymna v podání Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, která zde také účinkovala v roce 2000. Dále jsme zde mohli slyšet skladby J. Haydna "Windsor Castle" a spolu s Jiřím Hoškem zahráli "Rondo G moll" A. Dvořáka a "Variace na rokokové téma" P. I. Čajkovského. Přestávka dala všem divákům možnost nabrat síly na závěrečnou skladbu, "Osudovou". Té již Jiří Hošek pouze přihlížel a možná už v duchu připravoval zajímavé koncerty příštího ročníku. Mezitím zněla novou aulou skladba L. v. Beethovena "Symfonie č. 5 C moll, op. 67 Osudová", aby tak završila dnešní závěrečný koncert 6. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Jiřího Hoška Nekonvenční Žižkovský podzim 2002. Po dlouhotrvajícím potlesku a předání květin umělcům následovala poslední úklona posluchačům a definitivní odchod ze scény. Alespoň pro tento rok. (Práce ale nekončí, nyní se bude vytvářet dokumentární setřih o právě skončeném festivalu.)

foto: Michal Škvor a Martin J. Polák

Od 17. 9. 2002 jste již návštěvníkem této stránky